S pojmy smíšené kultury se nejspíš již každý pěstitel setkal. Kdo slyší tento název prvně, bát se nemusí. Jedná se totiž jen o vhodnou kombinaci zeleniny, bylinek a květin na záhoně.
Toto téma na mnoho „klasických“ zahradníků působí jako červený hadr na býka. Smíšené kultury si spojují téměř s čarodějnictvím, navíc nejsou podložené žádnými rozsáhlými výzkumy. Pravdou je, že lze zatím dohledat jen některé dílčí výsledky menších výzkumů. Na druhou stranu bych viděl spíše problém v celkové podstatě dotování vědeckých výzkumů (v celosvětovém přechemizovaném zemědělství přispěje výrobce postřiků hodně peněz na výzkum, ukazující, že ta a ta látka spolehlivě zahubí toho a toho škůdce, než na zkoumání vhodných kombinací, které mohou snížit frekvenci výskytu nevítaného živočicha – z toho přece nic nemá).
Na zeleninových zahrádkách se nejčastěji pěstuje každý druh zeleniny na jednom záhonu. Tento zaběhlý styl uspořádání pozemku sice zjednodušuje některé zahradnické práce a postupy jako kypření, hnojení a aplikace postřiků, ale přináší i některé nevýhody. Více rostlin stejného druhu na jedné ploše funguje jako spolehlivý magnet na škůdce. Stejně tak různé choroby mají doslova široké pole působnosti. Při pěstování jednodruhového (používá se i výraz monokulturní) porostu může častěji dojít k tzv. únavě půdy – tedy vyčerpání některých živin, případně nahromadění některých látek vylučovaných kořeny rostlin. Zvláště pokud se nedodržuje střídání plodin v pěstebních sezónách. V těchto případech jsou jednodruhové porosty závislé na dodání umělých chemických hnojiv a postřiků. Pokud chceme na naší zahradě hospodařit podle principů přírodních zahrad, tedy zejména bez používání umělých hnojiv a postřiků, je vhodnější pěstovat plodiny ve smíšených kulturách.
Inspiraci pro smíšené kultury najdeme v přírodě. V přirozeném prostředí nenajdeme porosty jednoho druhu v pravidelných rozestupech na velké ploše. Vždy na jednom místě roste více druhů, vzájemně se mohou dotýkat nebo odpuzovat. Za touto rostlinnou spoluprací či naopak bojem je snaha o konkurenční výhodu v souboji o světlo, vodu a živiny.
V souboji nebo spolupráci o nejvhodnější podmínky pro růst vylučují některé druhy rostlin chemické látky. Ty někdy mohou být lidskému vnímání patrné jako např. vůně rostliny, jindy je zase člověk vlastními smysly vůbec nezaznamená, přesto významně ovlivňují okolí dané rostliny. Může se jednat o látky cíleně rostlinou produkované nebo vznikající rozkladem rostlinného materiálu, které mohou potlačovat nebo naopak podporovat jiné rostlinné druhy. Při výsadbě tak spolu kombinujeme rostliny, které se podporují v růstu, a snažíme se naopak vyhnout potlačujícím vztahům. Smíšené kultury matou škůdce, hůře nacházejí ty rostliny, které potřebují. Navíc některé aromatické rostliny a byliny rostoucí v rámci smíšené kultury je dovedou dokonce přímo odpudit a navíc mohou zlepšit chuťové vlastnosti konkrétních plodin. Smíšené kultury bývají hustěji nasazené, což vede k hospodárnějšímu využití místa na pozemku a při vhodném doplnění o mulč pomáhají udržet půdu vlhkou a kyprou.
Inspiraci pro smíšené kultury můžeme hledat v tzv. selských zahradách. Ty fungovaly jako zásobovací zahrady u venkovských stavení. Nacházela se na nich pestrá směsice okrasných rostlin, zeleniny, ovocných stromů a keřů a bylinek. To vše bylo uspořádáno do menších záhonů, na kterých se vždy pěstovalo několik druhů rostlin, které rostly spolu a navzájem se pozitivně ovlivňovaly. Nejednalo se o náhodně vysázené rostliny, ale o promyšlenou směs druhů.
Pro pěstování smíšených kultur volíme spíše menší záhonky o šířce zhruba 1 metr, kde je na každém zastoupeno několik druhů plodin s vzájemně prospěšnou kombinací. Při osazování smíšených kultur bychom měli dbát na některá pravidla. Plodiny by měly mít různou velikost vzrůstu a různou rozložitost, zabrání se tím vzájemnému utiskování a překážení si. Podstatné je, aby si nekonkurovaly o živiny, volíme plodiny s různými nároky na výživu. Ideální je různá hloubka kořenění, rostliny si tak nekonkurují o vodu a naopak hluboko kořenící obohacují půdu o živiny ve vyšších vrstvách. Do smíšených kultur vybíráme plodiny s různou dobou zrání. Rychle rostoucí druhy sázíme k pomaleji rostoucím, aby rané a rychleji rostoucí druhy včas uvolnily místo déle a bujněji rostoucím rostlinám. Na místo brzy sklizených plodin pak můžeme dosévat jiné.
Neexistují rostliny, které by šly použít univerzálně ke všem pěstovaným plodinám, ale již bylo vypozorováno a popsáno mnoho prospěšných nebo naopak nevýhodných kombinací. Popíšeme zde alespoň základní kombinace.
– Kombinace mrkve a cibule: jedná se o velmi vhodnou kombinaci, zatímco mrkev koření do hloubky, cibule koření mělce, nekonkurují si tak. Navíc cibule odpuzuje pochmurnatku mrkvovou, mrkev na oplátku květilku cibulovou. Místo cibule můžeme vysadit také pór.
– Košťáloviny, rajčata a celer: rajčata a celer odpuzují svým aroma škůdce košťálovin jako běláska zelného, květilky, mšice atd. Zelí chrání celer před rzí.
– Nezastupitelný česnek: česnek pomáhá chránit jahodník před houbovým onemocněním, odpuzuje ale i mšice, proto se sází i pod ovocné stromy nebo mezi růže. Česnek je také vhodný soused rajčat a okurků.
– Křen v bramborách odpuzuje mandelinku
– Salát odpuzuje dřepčíky od ředkviček a dalších ředkví
Důležitou roli ve smíšených kulturách mají i nejrůznější bylinky, koření ale i okrasné rostliny. Svým aroma odpuzují či matou škůdce.
– Saturejka chrání fazol před mšicemi
– Kopr má pozitivní vliv na zdraví a klíčení nejrůznějších plodin jako zelí, okurky, mrkev
– Měsíček lékařský odpuzuje háďátka, hodí se proto k bramborám a rajčatům
– Bazalka láká opylovače a tím podporuje opylení různých plodin, zvláště pozitivní vliv má na okurky
– Kmín zlepšuje chuť bramborům, okurkám a zelí
– Aksamitník neboli afrikán odpuzuje mšice a háďátka, hodí se proto mezi brambory nebo rajčata
– Máta odpuzuje škůdce od košťálovin
Nevhodné kombinace jsou například košťáloviny v těsné blízkosti cibule, fazol vedle hrachu nebo cibule, rajčata s hrachem, nevhodné je také vedle sebe pěstovat brambory, rajčata a okurky.
Na všechny možné vhodné či naopak nevhodné kombinace zde není dostatek místa. Často velmi podrobný popis vhodných a nevhodných kombinací najdete ve většině knih o přírodních zahradách, tabulka je například i v mé knize Zakládáme a udržujeme ekozahradu, kterou si lze objednat v našem obchůdku.