Na zahradě se často musíme potýkat i s nezvanými návštěvníky, kteří mají velký zájem o naši úrodu. Jedněmi z nejvíce nepříjemných jsou slimáci, mezi nimiž díky své žravosti zvláště vyniká invazivní plzák španělský. Jelikož dokáže napáchat velké škody, ukážeme si, jak ho můžeme potlačit.

Nejlevnější ale také nejpracnější metodou je jejich pravidelné sbírání například večer nebo po dešti. Pokud člověk vytrvá, tak postupně jejich stav klesá, ale přesto to je běh na dlouhou trať. Pomoci si můžeme i vytvořením pro slimáky lákavého vlhkého místa např. prkna položené na zemi, kde se přes den schovávají a my je můžeme odsud snadno vysbírat. Co ale pak s posbíranými slimáky? Jestli je zabíjet vyloženě nechcete, tak je musíte odnést hodně daleko od pozemku, vysypat za plot určitě nestačí. Pro rychlou a humánní likvidaci se doporučuje slimáka přeříznout nožem (příp. přeseknutí rýčem), nebo víc jedinců spařit horkou vodou v kýblu. Slimáky nikdy nesolíme, ničí se tím půda. Dalším velmi oblíbeným postupem je použití jedovatých nástrah. Látky v nich použité se liší jedovatostí vůči ostatním živočichům. Nejjedovatější jsou přípravky obsahující methiocarb (např. přípravek Mesurol Schneckenkorn), který je jedovatý i pro ostatní zvířata včetně domácích. Dále máme přípravky na bázi metaldehydu (asi neznámější Vanish Slug Pellets), u kterých se sice udává jen potencionální nebezpečnost pro zvěř, přesto je popsáno mnoho otrav psů, koček nebo třeba ježků. Pokud se našem pozemku pohybují děti a zvířata, rozhodně tyto nástrahy nepoužíváme.  Nejméně nebezpečné nástrahy jsou s obsahem fosforečnanu železitého (např. Ferramol nebo Sluxx).

Účinným a pro své okolí neškodným prostředkem k hubení slimáku jsou parazitické hlístice. Pod obchodním označením Nemaslug se dají zakoupit zejména na internetu. Balení se rozmíchá ve vodě a tímto roztokem se kropí půda, trávník apod. Larvy hlístic poté aktivně hledají slimáky, ve kterém dokončí svůj vývoj, přičemž slimák již po třech dnech přestává přijímat potravu a následně hyne. Hlístice se ale nadále rozmnožují a nové larvy stále hledají další slimáky. Nevýhodou je poněkud vyšší cena, na druhou stranu se jedná o dlouhodoběji působící ochranu. Příště si povíme o dalších užitečných pomocnících proti slimákům.

Zaručených nehubících metod, jak slimáky odpudit od našich záhonů lze najít mnoho. Některé fungují víc, některé skoro vůbec, pravdou ale je, že žádná z nich nás nedokáže zbavit všech slimáků. Přesto stojí za to je využívat jako doplněk k jiné a účinnější metodě (sbírání, hlístice apod.). Odpuzující metody fungují lépe na menších plochách než přímo pro celou zahradu. Lze jimi tedy například ochránit konkrétní záhon či rostlinu. Jednou z nejpoužívanějších metod je odpuzování pomocí aromatických rostlin. Slimáky například nepotěší vůně máty, tymiánu, saturejky, česneku nebo petržele. Vonné bylinky můžeme nasázet třeba okolo záhonu a tím vytvořit vonný zátaras.

Slimáci také neradi překonávají některé materiály, které tak můžeme rozprostřít okolo ohrožených rostlin. Nejúčinnějším prostředkem je dřevěný suchý popel. Hůře se jim rovněž překonává plocha posypaná suchými pilinami či slámou. Nevýhodou je, že všechen tento materiál nejlépe funguje suchý, proto je vhodné jej po dešti vyměnit. Také povrch plný ostrých plošek je může zastavit. Použít můžeme ostrý říční písek nebo na malých plochách (např. okolo jednotlivých rostlin), se mohou využít drcené vaječné skořápky.

Velmi účinné jsou bariéry tvořící mechanickou překážku. Například záhon ohraničený obrubníkem z plechu (výška 10 – 15 cm), jehož horní část je ohnutá směrem ven ze záhonu, tak aby tvořila převis (profil má tvar číslice 1).  Tento převis je většinou pro slimáky nepřekonatelný. V zahraničí se hodně používají měděné pásky (cca 2 cm široké).  Měď reaguje se slimáčím slizem tak, že slimák dostane elektrický šok, čímž je od lezení dál odrazen. Pro vyšší cenu jsou měděné pásky vhodné pro ohraničení menších vyvýšených záhonů nebo venkovních květináčů. 

V boji proti slimákům má své místo i využívání pivních pastí. Lze je přímo zakoupit nebo jednoduše vyrobit např. z kelímku od jogurtu, který do poloviny naplněný pivem zapustíme částečné do země. Jde sice o metodu účinnou, ovšem vůně piva je pro slimáky tak neodolatelná, že může lákat i slimáky z okolních pozemků.

Slimáci mají také mnoho přirozených nepřátel. Hlavně na menších slimácích si pochutnávají ježci, žáby, slepýši, rejsci nebo třeba kosi a drozdi. Slimáčí vajíčka jsou zase pochoutkou pro dravé brouky (např. střevlíky) nebo i pro běžného hlemýždě zahradního. Kvůli těmto pomocníkům si raději používání jedových nástrah zmíněných minulý týden důkladně rozmyslíme. Pokud tito živočichové pozřou otráveného slimáka, většinou hynou také. Na zahradě je můžeme podpořit zbudováním klidného „divokého“ koutu s menší hromadou větví nebo kamenů, kde najdou úkryt. Na velkých zahradách je velmi výkonným likvidátorem slimáků včetně těch španělských kachna s vtipným vzhledem i názvem – indický běžec. Jejich chovatelé uvádějí, že druhým rokem není na zahradě po slimácích ani památka. Potřebné informace o správném chovu lze bez problému zjistit na internetu.