S podzimem se blíží i pravidelný každoroční zahradnický rituál rytí. Mnoho zahrádkářů si tuto činnost vysloveně užívá a těší se na ni, proto na jejich zahradě stěží najdeme neporytý kousek půdy. Na druhou stranu je mnoho majitelů pozemku, které rytí považují za nutné zlo, ze kterého navíc bolí záda a jsou mozoly na rukách. Ty jistě potěší, že existují i metody, při kterých se záhony neryjí.

Zda rýt či nerýt hodně závisí na druhu půdy a množství humusu v ní. Zejména na těžkých jílovitých půdách se bohužel bez rytí neobejdeme. Porýt je potřeba i místa, které jsou velmi zhutnělá a pozemky, které byly dlouhou dobu nevyužívané. Také při přípravě plochy pro nové výsadby například trvalek nebo před založením vysokého záhonu místo raději poryjeme.

Hlavními důvody, proč naprostá většina zahrádkářů se na podzim chápe rýče, spočívá v hlubokém prokypření a provzdušnění půdy. Na porytém pozemku se sníží výpar vody a půda dobře přijímá a akumuluje srážkovou vodu v zimním období. Při rytí se také zničí vzešlé plevelné rostliny. Ovšem rytí může působit i negativně zejména na život v půdě. Půdní organismy důležití pro rozklad organické hmoty na humus potřebují pro svůj život kyslík. Převrácením půdy při rytí se náhle ocitnou ve velké hloubce, kde jich mnoho hyne právě na nedostatek kyslíku. Také samotná organická hmota (posklizňové zbytky, hnůj) se ve větší hloubce hůře rozkládá a často zde zahnívá.

Pro snížení těchto negativních vlivů můžeme zkusit rýt tzv. nadvakrát. Je šetrnější k půdě a navíc tímto způsobem prokypříme půdu i do větší hloubky. Z prvního rycího pásu sejmeme humusovou vrstvu (většinou tak půl rýče) a odložíme stranou. Rycími vidlemi prokypříme spodní vrstvu odkrytého pásu. Na prokypřenou spodní vrstvu můžeme nyní přidat vhodné organické zbytky (uleželý hnůj, zbytky rostlin). Z dalšího pásu opět sejmeme horní humusovou vrstvu a přesuneme na již prokypřený první pás. A tak pokračujeme až do konce, kde na zakrytí posledního pásu použijeme půdu odloženou stranou z prvního pásu. Aby rytí bylo šetrnější, volíme podzimní období a také správnou vlhkost půdy. Ta by neměla být ani příliš vyschlá, ale ani mokrá do míry, že by se lepila na boty a rýč.

Postupy bez rytí

Metoda zpracování půdy bez rytí je vhodná zvláště pro půdy lehké tedy písčité eventuálně hlinité s dobrou zásobou organické hmoty v půdě. V půdě s dostatkem humusu pomáhají s provzdušňováním půdní živočichové v čele s žížalami. Na místech, kde se rozhodneme nerýt, musíme zamezit zbytečnému zhutňování půdy. Důležité jsou tedy stálé cestičky a vhodná velikost záhonů, do kterých se snažíme nevstupovat – pro pohodlné obsloužení celého záhonu z cesty volíme šířku maximálně 1,4 metru. Veškeré organické hnojivo (kompost, zelené hnojení) aplikujeme na povrch záhonu a jen mírně zapravujeme pomocí kypřiče pod povrch půdy.  Vhodné je i mulčování. Na podzim můžeme do větší hloubky prokypřit záhon rycími vidlemi, aniž bychom obraceli půdu. Vidle zabodáváme do půdy v pásech od sebe vzdálených 10 cm. Se zapíchnutými vidlemi zahýbeme dopředu a dozadu, čímž se nám půda prokypří.