Mnoho vědeckých studií varuje, že naše území bude vlivem klimatických změn častěji ohroženo suchem. Je proto na místě zamyslet se, jak na vlastní zahradě tyto možné negativní vlivy minimalizovat. Tedy jak snížit odpar, udržet půdu vlhkou a zdravou. Jedním z možných postupů je mulčování.
Pro pochopení významu mulčování, si nejdříve připomeneme několik důležitých vlastností půdy.
Půda není jen místo, kde koření rostliny. Půda je naopak velmi pestrý systém složený z neživých a živých částí. Vše má své místo a význam. Organismy žijící v půdě, např. žížaly, hmyz, bakterie či houby pomáhají rozkládat odumřelou organickou hmotu (zbytky rostlin a živočichů) na humus. Čím více organické hmoty v půdě, tím je půda úrodnější.
Na půdu působí množství negativních vlivů, které zhoršují její stav, a tak snižují její úrodnost. Například sluneční záření svým teplem vysouší půdu a UV zářením ničí půdní organismy, tolik důležité pro rozklad organické hmoty. Vítr napomáhá výrazně k vysušování a nadto přispívá k erozi odnosem drobných půdních částeček. Dále déšť kinetickou energií kapek rozrušuje půdní povrch a stékající voda opět způsobuje erozi odnosem dalších půdních částeček.
Nejhůře se zmíněné procesy projevují na půdě holé, bez pokryvu. A zatímco v přírodě je půda chráněna, kompletně pokrytá vegetací či jiným biologickým materiálem (listím, zbytky rostlin), na většině pěstitelsky využívaných ploch je půda holá, povětšinu roku bez vegetace. Neplatí to jen pro podzimní a zimní měsíce, ale často i době, kdy je zahrada nejvíce pěstebně využívaná, je mnoho půdy často zbytečně odkryto. Hustota pěstovaných rostlin je nízká, k záhonům vede cestička z udusané hlíny, všechen plevel je důsledně likvidován.
Právě zde je velmi vhodné užití mulče. Mulčem rozumíme jakýkoliv materiál, nejlépe však na přírodní bázi, sloužící k zakrytí půdy. Mulčováním můžeme potlačit výše zmíněné negativní vlivy, chrání povrch půdy a organismy v ní žijící před slunečním zářením, větrem a deštěm a tím před zbytečným znehodnocováním. Mulč chrání půdu před vysycháním, proto ji nemusíme tolik zalévat, ani v horkém a suchém období, na svažitých pozemcích mulč zpomaluje odtok vody, která tak má možnost se lépe vsakovat. Mulčováním také výrazně potlačíme růst zejména jednoletých plevelů. Rozklad mulče pomáhá doplňovat tolik důležitou organickou hmotu v půdě, zvyšuje se podíl humusu a tím i úrodnost půdy.
Často kladená otázka pěstitelů je na výskyt škůdců v mulči. Pravdou je, že mulč může přitáhnout pozornost slimáků. V mulči žije ale i množství užitečných živočichů, kteří si dokážou po většinu sezóny s nevítanými obyvateli snadno poradit. Zejména draví brouci, kterým slouží mulč jako denní ukrýt, mají drobné slimáky a jejich vajíčka nebo různý hmyz velmi v oblibě. Přesto je dobré, po déle trvajícím vlhčím počasí nahradit vlhký mulč suchým, který se naopak slimákům nelíbí. Dalším možným nevítaným obyvatelem mulče mohou být hlodavci. Mulč proto raději rozprostíráme v nižších vrstvách.
Samotný postup mulčování je velmi jednoduchý. Mulč jednoduše rozprostřeme mezi pěstované rostliny nejlépe na vlhkou a kyprou půdu. Větší kusy mulče nasekáme třeba motykou nebo rýčem. Na jaře raději mulč odstraníme a zkompostujeme, nebo lehce zapravíme do půdy přímo na záhoně. Slunce nám tak snadněji prohřeje půdu před jarním sázením.
K mulčování je možné použít různé druhy materiálu, které se však mohou lišit některými vlastnostmi.
Čerstvě posekaná tráva je kvalitní a pro většinu dobře dostupný mulč. Před použitím ji ale necháme mírně zavadnout a rozprostíráme ji jen ve velmi tenké vrstvě. Tráva je bohatá na dusík, proto nám i záhon krásně prohnojí.
Slámu a piliny lze položit ve vyšší vrstvě, dobře tak potlačují růst plevelů. Na záhonech působí dekorativně, navíc jsou velmi vhodné i k mulčování na cestičky k záhonům. Určitou nevýhodou je, že při rozkladu slámy a pilin se zezačátku spotřebovává dusík z půdy, pokud máme tedy půdu chudou na živiny je nutné při mulčování slámou nejdříve pravidelně přihnojovat rostliny nejlépe přírodními hnojivy např. kopřivovou jíchou. Podobně je tomu i se senem, které ale navíc může obsahovat již vyvinuté semena lučních rostlin.
Listí je velmi přirozený mulč. Mnoho pěstitelů ho naprosto zbytečně shrabuje a někdy i bohužel pálí. Přitom právě ono výborně ochrání půdu přes zimu, poskytne jí potřebnou organickou hmotu, která se rozkladem změní na živiny pro rostliny.
Byliny, divoké rostliny a plevel jsou také vhodné, protože do půdy uvolňují pestrou směs živin. Například kostival poskytne půdě draslík, kopřivy zase pomalu uvolňující se dusík. Úplně bez problému můžeme mulčovat i plevelem (bez vyvinutých semen) rostoucím na záhoně. Jednoduše jej vytrhneme a necháme ležet mezi řádky zeleniny. Do půdy tak vrátíme živiny a doplníme ji o organickou hmotu.
Netkaná černá textilie a mulčovací kůra je v současnosti poměrně hojně využívána kombinace zvláště při pěstování okrasných rostlin. I když svým způsobem se jedná o lepší variantu než je holá půda, je potřeba upozornit na některé úskalí této volby. Černá netkaná textilie je dosti odolná, což může způsobit problémy trvalkám, které se rozrůstají odnožováním nebo volným vysemeňováním. Často tak nedojde k požadovanému plnému zápoji trvalkového záhonu. Černá netkaná textilie je proto spíše vhodnější pod výsadby keřů nebo například mezi řádky jahodníku. V trvalkových výsadbách ji lze nahradit například ekotextilií, které se do pěti let na záhoně úplně rozloží. Mulčovací kůra je sice plně přírodní materiál, jelikož je však vyráběná z jehličnanů, má kyselou povahu, což vyhovuje například borůvkám, jehličnanům nebo rododendronům. K většině okrasných výsadeb je tak vhodnější použít spíše dřevěnou štěpku z listnatých dřevin (pravdou je, ale že se mnohem hůře shání) nebo štěrk, který působí navíc velmi dekorativně.
Zvláštním postupem mulčování vhodným zejména pro zaplevelené pozemky je tzv. vícevrstevné mulčování (někdy též kobercové). Díky němu se můžeme zbavit i těžko vymýtitelných rostlin jako bršlice kozí noha, třtina rákosovitá, pýr či kopřiva a navíc můžeme pozemek využít v daný rok rovnou i k pěstování. Na povrch půdy umístíme jako nejspodnější vrstvu kartonové krabice (bez lepící pásky a pokud možno bez barevného potisku) se vzájemným přesahem 20 cm. Na ně navrstvíme organickou hmotu. Nejvhodnější je zkompostovaný živočišný hnůj nebo obyčejný kompost. Důležité je, aby byla vrstva papíru dostatečně zatížena. Poslední vrstvou je sušší materiál jako sláma nebo piliny. Při samotném sázení rostlin, vytvoříme vhodným bodcem díru skrze nastlaný mulč, odhrabeme vrstvu nastlaného kompostu a zasadíme sazenici. Do otvoru se sazenicí nasypeme běžnou zeminu.
Článek vyšel poprvé v časopisu Zahrádkář VI/2013.