Pro zdravou a bohatou úrodu v přírodní zahradě je potřeba znát nároky jednotlivých druhů na živiny a snažit se dodržet střídání plodin. Proč a jak? Čtěte dál.
Než nastane doba setí a sázení zeleniny na záhony, měli bychom si doma v teple vymyslet plán osázení. Ono totiž platí:“ Dobrý plán, půl zdraví „(zahrady samozřejmě). V dobrém plánu se zohlední několik skutečností. Kromě určení místa pro jednotlivé druhy, je také důležité, které druhy budou spolu sousedit. Důležité je i rozvržení v čase, tedy kdy bude konkrétní druh na své místo vysazen, jak tam bude dlouho pobývat a kdy bude nakonec sklizen.
K vytvoření dobrého plánu jsou potřeba data. Je nutné znát nároky jednotlivých druhů na živiny, vodu, termíny výsevů a sázení. Pro přírodního zahradníka pěstujícího zeleninu ve smíšených kulturách je rovněž podstatná informace, které rostliny si vzájemně pomáhají a které naopak by se neměly vedle sebe vůbec ocitnout. A já se Vám pokusím ty nejdůležitější data poskytnout postupně v několika článcích.
Termíny výsevů a sadby
Termín setí či případné další výsadby závisí na druhu zeleniny ale hlavně na konkrétní odrůdě. Ty mohou být rané, polorané, letní, pozdní, polopozdní a kdo ví které ještě. Pokud si semínka koupíme v obchodě, naštěstí všechny potřené informace včetně termínů by měly být uvedené na obalu.
Zde jsou uvedeny odkazy na postupně publikované články s popisy vhodných termínu pro některé vybrané odrůdy.
Výsevy v březnu
Výsevy v dubnu
Letní výsevy
Podzimní výsevy
Nároky na živiny
Předem upozorňuji, že se snažím držet staré sedlácké pravdy. Hospodář krmí půdu a tak pak živí jeho rostliny. Nebudu tady tak rozebírat, kolik miligramů kterého přípravku přidat k tomuto druhu, aby plody byly největší. Důležitý je totiž obsah organické hmoty v půdě, na kterou jsou vázány živiny potřebné k růstu. K hnojení zvyšující podíl organické hmoty a tím i množství živin v půdě je nejvhodnější kompost nebo uleželý statkový hnůj. Nezapomínejme ale ani na mulčování organickými zbytky a zelené hnojení. Podle potřeby každého konkrétního druhu zeleniny na množství živin v půdě je dělíme do tří skupin.
Zelenina náročná na živiny
Patří sem plodová zelenina – rajčata, papriky, okurky, lilek, tykve (neboli dýně), cuketa, patison dále většina košťálovin jako květák, zelí, kapusta, z kořenové zeleniny pak celer, z cibulové zeleniny pór. Dobře vyhnojená půda je důležitá i pro brambory.
Zelenina středně náročná na živiny
Zejména různé druhy kořenové zeleniny – mrkev, petržel, pastinák, červená řepa, ředkvička, černý kořen, z košťálovin raná kedluben a brokolice, všechny listové zeleniny – saláty, špenát, mangold (ten lze ale i v první trati), roketa (alias rukola).
Zelenina nenáročná na živiny
Na prvním místě jsou to zástupci bobovitých, tedy lusková zelenina – hrách, fazol, bob zahradní a sója. Na svých kořenech mají symbiotické bakterie poskytující rostlinám jinak nepřístupný dusík ze vzduchu. Luštěniny navíc půdu předávají v lepším stavu (výživnější), než do jaké jsou vyseté. Také cibulová zelenina až na zmíněný pór není příliš náročná na živiny. Naopak v příliš vyhnojených půdách často hnije.
Podle těchto skupin výživových nároků zeleniny si můžeme užitkovou část zahrady rozdělit na tři díly (zvané též tratě). První trať pro rostliny náročné na živiny, druhá trať pro ty středně náročné a třetí pro nenáročné. Půdu pro první trať nejlépe chystáme již na podzim. Místo prohnojíme kompostem a dobře uleželým hnojem. Pokud se nepodařilo na podzim sehnat hnůj, můžeme zjara aplikovat granulovaný hnůj. V takovém případě však rozprostřeme kvůli organické hmotě i více kompostu (ten také můžeme aplikovat až na jaře před setbou/sázením). Rostliny první trati bychom měli v průběhu roku přihnojovat třeba kopřivovým zákvasem. Na druhou trať stačí před jarními pracemi aplikovat kompost a pro doplnění stopových prvků poprášíme záhony popelem ze dřeva. O třetí trať se nemusíme nijak starat, maximálně na jaře záhony poprášíme kompostem. S nároky na výživu úzce souvisí střídání plodin.
Střídání plodin
Principem je každoroční přesouvání jednoletých plodin v rámci pozemku, tak aby pokud možno žádná plodina (anebo blízce příbuzná) nerostla na stejném místě dva roky po sobě. Nejčastěji se využívá tří letý cyklus, takže každá plodina se na stejné místo vrátí 1x za tři roky. Tříletý cyklus je navíc v krásné souhře s rozdělením zeleniny do tří tratí. Rozdělíme si pozemek na tři části (podotýkám, že se nemusí jednat o ucelené plochy). První část (třeba A) na podzim pohnojíme a na jaře zde pěstujeme náročné druhy. Druhým rokem tato část je stále dostatečně úrodná pro zeleninu středně náročnou. Třetí rok je tato část pozemku vhodná už jen pro nenáročné druhy. Na podzim třetí sezóny části pozemku A opět plochu řádně prohnojíme organickým hnojivem, aby byla připravená na jarní sazení náročných druhů. A tento cyklus se opakuje na obou zbývajících částech pozemku, jen posunuté vždy o jeden rok. Znázorněné je to i na tomto schématu.
Střídání plodin kromě optimalizování výživových podmínek pro jednotlivé skupiny zeleniny pomáhá předcházet i tzv. únavě půdy. Každý druh potřebuje pro svůj rostlin rozdílné množství různých prvků. A to nejen těch hlavních jako dusík, hořčík, fosfor, síra ale i stopových. Na záhonech, kde je vždy více jedinců stejného druhu, tak dochází k jednostrannému čerpání určitých živin. Při pěstování stejných druhů stále na stejném místě, se můžou některé prvky vyčerpat téměř úplně a tím dochází k výraznému snížení úrodnosti půdy.
Střídání plodin hraje důležitou roli i proti chorobám a škůdcům. Zárodky nemocí, larvy či vajíčka zůstávají přes zimu častokrát v půdě. Pokud tedy na jaře vysadíme na stejné místo stejné druhy, je pro tyto nevítané organismy velmi snadné na ně přejít.
Střídání plodin by měl být jedním ze základních postupů při pěstování zeleniny. Je to další důležitý střípek do mozaiky přírodní zahrady napomáhající k úrodě bez nutnosti umělých hnojiv a postřiků.