Pod pojmem zahrada si každý může představit něco jiného. Pro někoho je zahrada místo, kde se o víkendu zrelaxuje tak, že se sedře z kůže, pro jiného je zahrada výrobní plantáž na zeleninu a ovoce, kterým pak zásobuje svou rodinu, a pro jiné je zahrada další obytný prostor za domem se střiženým trávníkem a bazénem pro klidný odpočinek.

Málokdo se dívá na zahradu jako na „živý organismus“, jehož správné fungování stojí na vztazích mezi živými organismy mezi sebou a s prostředím zároveň.

Právě poznání a podpora vzájemných vztahů nám může v mnohém ulehčit práci, pomoci vypěstovat zdravější plodiny a zároveň poskytnout zahradu pestřejší a zábavnější na pozorování.

Jak přírodní zahrada vypadá? Určitě se nejedná o pozemek zarostlý kopřivami nebo nepropustným křovím. Může nabývat různých podob od úrodou nabitých užitkových zahrad, přes romanticky zarostlá relaxační místa za domem až po pestrý trvalkový záhon v parku. Je jen třeba prostor založit a dále o něj pečovat podle principů přírodní zahrady.

[[nid:156; width: 471px; height: 353px;; styleName:image_info]]

Pokusíme se Vám předložit přehled základních pravidel přírodní zahrady. K jednotlivým tématům se budeme postupně vracet a věnovat se jim podrobněji.

Základní pravidla přírodní zahrady:

Ještě než se k ním dostaneme, je potřeba říct, že pojem přírodní zahrada má vlastně velmi široký záběr. Od úplně bezzásahových porostů, přes Forest Garden (do češtiny by se dalo přeložit jako lesní zahrada) až po „normální“ zahrady dodržující určité k přírodě šetrné pravidla. Jelikož  nás to velmi zajímá, budeme se určitě k jednotlivým druhům přírodních zahrad vracet. Teď tedy k těm základním pravidlům.

Nepoužíváme žádné chemické látky k hubení škůdců a plevelů, jsou jedovaté i pro užitečné organismy nad i pod zemí. Nejlepší ochranou je prevence, vybíráme rostliny odolné vůči chorobám – například staré odrůdy ovoce a zeleniny zvyklé místním podmínkám, volíme pestrou skladbu rostlin – na onemocnění a škůdce jsou nejnáchylnější jednodruhové porosty. Pro posílení imunity rostlin se používají různé bylinné odvary či zákvasy. Proti zákeřným živočišným škůdcům nasadíme biologické zbraně – podporujeme jejich přirozené nepřátele.

Kdo všechno je našim pomocníkem? Určitě ptáci – pomáhají sběrem housenek a dalšího hmyzu. Pracovníky si můžeme najmout za stravu (sypání zrní do krmítka v zimě), bydlení (ptačí budka) a poskytnutí vody k pití i koupání – ptačí pítko. Užitečným pomocníkem je také ježek, který má v oblibě plže a hmyz. Ani on nepohrdne speciálním příbytkem („ježník“ najdete od jara v našem obchůdku). Pomohou také netopýři (proti létajícímu hmyzu jako např. obaleči), ještěrky, slepýši a žáby. Proti hmyzu je ovšem nejlepší nasadit opět hmyz. Svojí gurmánskou zálibou v mšicích je známé slunéčko sedmitečné. Pomocníků z říše hmyzu je tolik, že jim budeme věnovat vlastní článek.

Dalším tabu pro přírodního zahradníka je používání umělých hnojiv. Minerální hnojiva způsobují v přírodě mnohé škody – jejich výroba je energeticky náročná, což napomáhá ke skleníkovému efektu, zabijí půdní organismy, mění chemické složení půdy, ohrožují spodní vody. Jde o hnojiva velmi koncentrovaná, proto hrozí riziko přehnojení i u samotných rostlin. Přehnojené rostliny jsou pak paradoxně mnohem náchylnější k nemocem a k napadení škůdci. 

[[nid:155; width: 464px; height: 348px;; styleName:image_info]]

Možná to někoho překvapí, ale v přírodním zahradničení se nepoužívá rašelina. Rašelina vzniká nedokonalým rozkladem rostlinného materiálu, její roční přírůst je však tak malý, že ji lze považovat za neobnovitelný zdroj. Těžbou rašeliny na rašeliništích jsou ohroženy jednak specifické organismy (rostliny i živočichové), ale také je významně narušena schopnost krajiny zadržovat vodu – což může mimo jiné vést k povodním.

V tomto článku jsme se věnovali obecným pravidlům přírodních zahrad, konkrétní kroky a postupy budeme postupně uveřejňovat a podrobněji rozebírat.